Jeden z našich příznivců nám zaslal popis své příhody, která mu znechutila jízdu hromadnou dopravou a na kole. Vzhledem k tomu, že zvažuje podání stížnosti na DPMB, chce zůstat anonymní.

Chtěl bych se s vámi podělit o svůj zážitek z MHD, bude to sice delší čtení, ale snad se najde někdo, kdo si to i přečte.

Přijde mi, že v poslední době je v Brně nepřítelem číslo jedna člověk, který jezdí autem nebo jiným motorizovaným způsobem. Pořád ze všech stran slyšíme, jak máme jezdit MHD, jak máme jezdit na kole atd. Bydlím v Bystrci na Kamechách, tedy úplně úplně nahoře na kopci, pracuji v Husovicích, nějakých 50 minut cesty MHD i s přestupy, což není málo. Autem to mám za 15 minut, denní časová úspora je obrovská. Na kole do 33 minut tam, do 45 zpět.

V poslední době je krásné počasí, proč se pařit v MHD a proč nejezdit tedy do práce na kole (v práci máme sprchu, což chápu, že ostatní firmy mít nemusí). Navíc dle některých radních bychom měli jezdit na kole vlastně všude. Tak teď jezdím občas na kole do práce. Ovšem včera jsem při cestě domů píchl duši, a kolo se stalo dole u Lidlu v Bystrci nepojízdné. Došel jsem tedy v cyklotretrách (což není příjemná chůze) na nejbližší zastávku (Náměstí 28. dubna). Tam jsem nastoupil do nízkopodlažního autobusu č. 52. Autobus byl takřka prázdný a byl v něm ve střední části pouze kočárek s maminkou, která seděla. S nepojízdným kolem jsem nastoupil a jeli jsme.

Na další zastávce (Vondrákova) chtěla přistoupit další maminka s kočárkem, jelikož byl autobus poloprázdný (vepředu hned u řidiče seděli dva lidé a zbytek lidí seděl pouze v zadní části vozu, ve střední části nebyl kromě kočárku a mně, nikdo), tak jsem se posunul kousek vpřed, aby mohl nový kočárek nastoupit. Maminka nastoupila a vše vypadalo, že je v pořádku. Najednou se ozvalo: „Já vím, že máte píchlý kolo, ale musíte si vystoupit. Kočárky mají přednost. Nechci, abyste špinil v autobuse lidi.“ Tento argument chápu, ale přišlo mi to zbytečné v situaci, kdy kolem mě vůbec nikdo neseděl. V okruhu metru a půl od kola nikdo nebyl.

Poprosil jsem řidiče, jestli mohu jet aspoň na další zastávku, protože tady na Vondrákově to je všude daleko a do kopce, tak abych to měl aspoň blíže k tramvaji. Řidič souhlasil. Přišlo mi to opravdu zbytečné, ale byl jsem ochoten na další zastávce vystoupit a buď počkat na další autobus, nebo jít na tramvaj. Na další zastávce ovšem maminka s kočárkem, která nastoupila poslední, řekla, že si vystoupí ona, protože nikam nespěchá a abych mohl jet s nepojízdným kolem dál. Vystoupit jsem chtěl, ale maminka trvala na svém, že si udělají ještě procházku. Tedy uvítal jsem její ochotu, že mi přenechala své místo v autobuse (připomenu, že v takřka prázdném autobuse). Maminka s kočárkem si vystoupila a já to již dále neřešil.

Jeli jsme na další zastávku (Ondrouškova), kde se po zastavení autobusu najednou od řidiče ozvalo: „Já jsem vám snad řekl, abyste si vystoupil ne?“ Tak jsem nevěřícně koukal a odpověděl, že tvrdil, že kočárky mají přednost. A že kvůli tomu, abych nemusel vystoupit já s rozbitým kolem, tak si na předchozí zastávce vystoupila paní s kočárkem a udělala tak místo pro mě. Přesto si řidič trval na svém a stále požadoval moje vystoupení z autobusu. Což jsem ale odmítl. Po chvíli diskuze jsem mu řekl, že nevystoupím a zavolám na dopravní podnik. Řidič vypnul autobus a řekl, že nepojede, dokud si nevystoupím. Jenom vložím vsuvku, za celou dobu se nenašel nikdo, kdo by mi řekl, abych si vystoupil a nezdržoval ostatní.

Zavolal jsem tedy na dopravní podnik, kde mi bylo sděleno, že řidič na to má právo. A i když jsme spolu s kočárkem již jeli, ničemu to nevadilo, nikomu nikdo z nás nepřekážel, tak se řidič může vlastně najednou rozhodnout, že se mu třeba nelíbím a může mě jen tak vykázat. Ano, já chápu, že na to má řidič právo dle přepravního řádu, určovat si, zda vezme kolo nebo ne, ale zbytečně šikanovat někoho, kdo navíc jede prázdným autobusem z nouze, jelikož měl defekt, to mi přijde úplně absurdní. Chápu, že dělat řidiče v MHD není jednoduché, ale dokazovat si, že já jsem ten, jak zpívá skupina The Tap Tap – řiditel autobusu, že když se rozhodnu, tak přes to nejede vlak, no nevím no.

Řidiči jsem ještě před vystoupením spočítal, kolik lidí se nachází v autobuse, bylo nás v něm 13. Dále jsem se omluvil ostatním cestujícím za zdržení, ale že mi přišlo a pořád přijde absurdní, abych si vystupoval z prázdného autobusu, kde nikomu nepřekážím a nijak neubližuji. Na Ondrouškově jsem tedy vystoupil, jednu zastávku se nepohodlně v tretrách prošel pěšky, abych vychladl. Na Ečerově jsem potkat ochotnou maminku, která mi uvolnila místo, dojela tam tramvají. Maminka již věděla, že jsem musel z autobusu vystoupit, protože ji to napsala kamarádka, která v autobuse byla. Souhlasila se mnou, že ji to přišlo absolutně zbytečné. Na Ečerově jsem počkal na nějaký další spoj, přijel autobus č. 54. Řidiče jsem se zeptal, zda mohu nastoupit, odpověděl: „Samozřejmě, není problém.“ V autobusu byl opět kočárek a bez přehánění trojnásobek tolik lidí. Za cestu na Kamechy nahoru jsem nikoho nezašpinil, nikomu jsem nepřekážel, nikomu jsem (kolem) neublížil.

Každopádně co se dá dělat, i když nás radní a vedení Brna pořád tlačí do MHD a na kola a vymýšlením nových restrikcí se nám pokoušejí znemožnit používání aut, tak jim na to, jak se říká, kašlu. Budu opět jezdit do práce na motorce a autem. Dnes jsem již motorku znovu nastartoval. Snahu jsem měl a ta snaha obsahovala i čtyřkilometrový kopec na cestě domů od zoo až úplně nahoru na Kamechy. Nevadilo mi to, ale nechat se nesmyslně a zbytečně šikanovat, k tomu nevidím důvod.